To je na tom jedna z nejlepších věcí- když máte jet s kým. Ne, že bychom si neužili týden spolu i sami, ale když je možnost sdílet stejné zájmy, problémy a posléze i večerní zábavu ještě s někým, je to celkem příjemné.
U nás je to dokonce o to lepší, že bydlíme všichni v jednom domě, přesně nad sebou, děti nám chodí do stejné školky (možná časem i do školy) a vídáme se tedy hodně často.
Znovu, přesně jako před rokem, jsme nějak zaspali a začali řešit hory až v lednu. 90% ubytování bylo už zaplněno, i to co jsme měli minulý rok, takže po dlouhém pátrání jsme objevili penzion Hana.
Nic instafriendly fotogenetické, nic fancy, nic extra. Normální chata se sociálkami na chodbě. Cena 425/os s polpenzí byla ale více než příjemná.
Určitě to znáte. Přežíváme skrz naskrz z měsíce na měsíc a lepíme dohromady každou korunu. Abychom si mohli dovolit zimní a letní dovolenou, musíme se držet trochu při zemi. Na druhou stranu hodně lidí na 2 dovolené ročně ani jet nemůže, takže se vlastně máme celkem dobře 🙂
Nebudu lhát, když jsme sem přijeli, byla jsem mírně v šoku. Čekala jsem starší ubytování, ale že bude až tak “socialistického” vzhledu, to mě odrovnalo. Ale řekla jsem si, že stejně budeme pořád lítat venku a sem budeme chodit maximálně spát, tak jsem se smířila se situací a přizpůsobila se.
Ale celý týden mě velmi příjemně překvapil! Chata funguje hlavně jako ubytování pro děti na lyžáky, letní tábory atd, takže strava je tomu kompletně přizpůsobena. Netuším, kdo jim sem chodí vařit, ale řeknu vám, tak dobře jsem se nenajedla už 100 let! Vůbec by mě nepřekvapilo, kdybych otevřela dveře do kuchyně a našla tam babičku s čepcem, jak vyváří nejlepší, léty ozkoušenou, domácí stravu. Takže nejenom, že my jsme vylizovali talíře, ale hezky jedly i děti- což je v našem případě zázrak…
Pan provozní je taky poklad. Nevadí mu caparti řádící do 10 večera, ani dospěláci sedící u sklenky vína do jedné (a to jsme prý ještě klidná sklupina :-D).
Jako obrovskou přidanou hodnotu, kterou jsem dosud nepoznala (protože většinou si vybíráme hotely nebo apartmány) je společnost. Tím, že je to tady takové hodně domácké, všechny děti se slezou v herně (která tady je!) a hrajou si spolu. Starší dávají pozor na mladší a my, rodičové, máme chvilku klidu. Sedíme si v jídelně, popíjíme a bavíme se všichni spolu. Nejsou tady skupinky. Není to o pozdravení dobré ráno a dobrou noc. Skutečně jsme tady poznali další lidi a povídáme si, hrajeme společenské hry a je sranda. A já si představuji, že to takhle asi kdysi bylo, než svět ovládly peníze, touha po nadstandardech a technologie…
Ohledně lyžování- instruktoři stojí zhruba 400-500/ hod. Tomu se asi nevyhnete, to je všude. Pokud budete v okolí Příchovic a Kořenova a chcete dát děti do školičky, už druhým rokem 100% doporučuji Jahodu. Už minulý rok jsme byli spokojeni a tento rok jsem zjistila, že tam stále pracují ti samí kluci a s dětmi to umí- mají k nim neuvěřitelný vztah. Žádné učení stylem- instruktor dokola rovná lyže nebo jezdí 500m od dítěte. Ne… Formou her, zábavy a vtipů s nimi komunikují a děti to baví. A zvláště vám to píšu, protože naše Laura je hodně vybíravá a citlivá, ale lyžování s nimi miluje. A naučila se krásně sjet i velkou sjezdovku!
Jinak nemusíte jezdit na malé kopce daleko. Je tady jeden hned naproti penzionu (kam jsme se chodili i sáňkovat!), nebo pak do 5 min autem jste na Tanvaldském Špičáku.
Kolik stojí permice vám neřeknu, protože zatím nelyžujeme, jenom vozíme na hodiny Lauru. Já si sjela 2 dny Štěpánku, kde měla zrovna výuku (protože jsem 5 let nestála na lyžích!) a tam stojí vlek cca 70 kč za hodinu 🙂
Za obědy tady taky moc utratit nemusíte. Snídaně jsou velmi vydatné, pak vám stačí si dát třeba párek v rohlíku a od 6 večera je večeře- polévka a druhé jídlo. Hodně syté, jak jsem psala výborné a s možností si přidat 🙂
Poslední věc, kterou bych ráda zmínila, je dostupnost. Jezdíme celkem často na Moravu a občas na Slovensko, ale je to očistec. Laurinka je v autě už v pohodě, ale Filip je zrovna v období, kdy nechce sedět přivázaný v sedačce a pláče nám třeba hodinu v kuse. Takže do Jizerek jedeme zhruba hoďku a půl, pokud je to přes oběd, tak oba dva tu 3/4 hodinu až hodinu prospí a pak už je jenom krátký dojezd 🙂
To by bolo takové shrnutí levnější verze dovolené. Nemyslete si, taky bych byla raději ubytována v 5 hvězdičkovém hotelu se sjezdovkou rovnou přede dveřmi, nicméně i to low cost ubytování má něco do sebe… I když, jak se to vezme- nás nakonec ten týden vyšel zhruba na 18 tis. Ale! Bylo to se vším- ubytování pro 4, polopenze, obědy, večerní útrata (pití a pochutiny), instruktoři, skipasy (pro Lauru a instruktora) a benzín 🙂
A abych nezapomněla! Poslední info- pokud nějaké odpoledne nechcete na lyže, v Jiřetíně pod Bukovou je vyhlášené muzeum výroby hraček! Můžete vzít děti do muzea hraček, projdete s nimi celkovou výrobu- od špalíčku, přes sušárnu, soustruhy, barvírnu až po kompletování a ruční malování. Řekla bych, že to bylo zajímavé i pro 4- letou Lauru. Na konci si můžete sednout do kavárny, dětem koupit balíček dřevěných dílků, ze kterých si následně v dílničce vyrobí vlastní hračky 🙂
Pokud máte jakékoliv otázky, na které jsem zapomněla, tak určitě pište, ráda odpovím. Jinak se zeptám na výměnu já vás- kam jezdíte na hory vy? Třeba nějaký další tip v Jizerkách? 🙂
A příště vám sem hodím tipy, co s sebou na zimní dovolenou! Tento rok jsem si totiž udělala seznam věcí, které se hodí a na které přístí rok nesmíme zapomenout 🙂
Žádné komentáře