Ráda bych se s Vámi podělila o právě prožívající radosti. Z větší části. Ne, dobře, z menší části- ale to je taky momentálním rozpoložením, kdy mi do porodu zbývá pouhých 14 dnů a já se už vážně moc dobře necítím :-/
Tohle je moje druhé těhotenství a popravdě mohu říct, že i poslední. Obdivuji matky, které mají třeba 3 a více dětí a považuji těhotenství za nádherné období, ne- li nejlepší. Bohužel ne každá žena to má podobně. I když se v mnoha směrech cítím lépe, pořád to nestačí. S první dcerkou jsem měla termín začátkem září a bohužel to vyšlo tak, že poslední 2 nejhorší měsíce bylo velice parné léto. Samo sebou, že jsem byla nateklá, nohy měla jak dvě krásné konve a děkovala jsem za to, že na ně natáhnu aspoň žabky 🙁 Břicho nepopraskalo- naštěstí. Z toho jsem měla největší hrůzu.
Teď podruhé jsem chytla léto a pařáky hned na první měsíce. Nevím, zda bylo lepší být zavodněná k prasknutí, nebo mít “kocovinu” ve 30 stupních. Člověk si nevybere. Jinak jsem těhotenstvím tak nějak proplula, s druhým dítětem to ani jinak nejde a najednou koukám do kalendáře a ono se má to krásné děťátko objevit už za pár dnů. Kdy to tak uteklo??? Ale pár dnů je pár dnů… Momentálně se mi jaksi zastavil čas a už jenom čekám- což je můj nejhorší nedostatek (netrpělivost). Špatně spím, od pondělí mám zase místo kotníků dvě konvičky a chytají mě hodně velké křeče do třísel :-/ Takže i když vím, co za mazec po porodu přijde, upřímně se těším, až bude po tom.
Photocredit: Lucie Pešková PKS photography
A co Laura? Tentokrát, ač s tím nejsem úplně smířena, že tak rychle roste, si ten růst uvědomuji. Když jsem zjistila, že čekáme druhé mimčo, nebyly ji ani 2 roky a zrovna si procházela obdobím vzdoru. Mohu říci, že to byla neuvěřitelná škola pro mě, jakož to netrpělivého člověka. Počítat do deseti a prodýchávat, se stalo mojí každodenní mantrou. Protože když je vám na zvracení, potíte se v těch vedrech, točí se vám hlava a jediné, na co myslíte je, aby jste už byly doma se studeným hadrem na hlavě a na chvilku si lehly na gauč a právě v té chvíli se vám dítě vrhne k zemi jak nejlepší kaskadér, začne úplně bez okolků řvát a bouchat hlavou do podlahy, zjistíte, že vše, co jste si kdy myslely, že na děti platí, neplatí. Smlouvání- ne. Vydírání- ne. Domlouvání- ne. Dokonce ani hněv- ale to jsem se už naučila dávno, že tudy cesta nikdy nevede. Chtělo to čas. Pár měsíců a znovu jsem tady měla svojí krásnou, hodnou a rozumnou holčičku. Ale období to bylo pro mě teda děsný.
Pak to jelo ráz na ráz. Na podzim se naučila na odrážedle. Velký krok. Zanedlouho se naučila být bez plenek, ze začátku je ještě měla na noc, ale i to se odbouralo. Potom začala sama chodit na záchod místo nočníku- velký pokrok! Najednou tady byly Vánoce a já zjistila, že ji už nebaví obyčejné hry jako kostičky a základní jednoduché stavebnice, ale že musí mít edukativní podněty- tak jsem na poslední chvíli kupovala nové hračky pod stromeček. Miminko v bříšku bylo pouze abstraktní pojem, který si dle mého- ač mi břicho rostlo- úplně neuvědomovala. No a pak nastal zlom. První posun se konal po Vánocích, kdy jsme byli týden u rodičů a všichni se jí nonstop věnovali. Zaregistrovala jsem velkou změnu v přemýšlení. Ono to nebylo úplně zjevné na venek, spíš chování. Pomalu začínala mluvit (ne, není opožděná, ale mluvíme na ni jak slovensky tak česky a asi ji chvilku trvalo si vše v hlavě srovnat). Dokázala už ukázat na břicho, že tam je miminko. A začala ho vnímat. Další zlom nastal v únoru, kdy jsme odjely na 2 týdny k mamce. Tam se rozmluvila a mluvit už nepřestala. Zjistili jsme, že holka umí barvy, že umí počítat do 10 jak česky, tak slovensky a dokonce anglicky. Už umí i názvy zvířat a každým dnem mě fascinuje víc. Miminko plně chápe, dokonce rozumí, že bude za chvilku už s námi. Pomáhala připravit postýlku, prát, žehlit… No a nakonec- což považuji za vrchol jejího dozrání- vyhodily jsme dudlík! V březnu jí bylo 2 a půl a za těch 6 měsíců jsme si prošly neuvěřitelnými změnami. Je úžasná a já možná snáším ty poslední předporodní bolístky tak dobře jenom díky ní. A víte co? Já se na to mimčo už fakt těším 🙂
PS: Kdo to vydržel číst až sem, tomu sláva 🙂 Na konci máte pár poznámek k tomu, jak se těhotenství všude prezentuje a jak ho vidí velká většina žen- tady ty jsou moje kamarádky 🙂
Photocredit: Lucie Rýglová
V těhotenství je každá žena krásná
- Bylo zrovna léto a takový vedra, že jsem byla s mokrým hadrem radši zalezlá doma,obřích rozmerů, napuchlá a samý beďar..
- Přijdu si jak tučňák, nemůžu dýchat, malý kope a já nespím. Vím, že to všechno za to mimi stojí, ale opravdu upřímně jsem měla růžové brýle na začátku.
V těhotenství se přibere optimálně 12 kg
- Začínala jsem na 72 kg, teď mám 106 kg a připadám si nejkrásnější, co jsem kdy byla
- Nečekala jsem, jak moc mi ale bude chutnat a že vyrostu do takových rozměrů! Jsem si taky mohla myslet, že nebudu taková ta krásná štíhlá těhule 😀
- Bylo to hrozný, byla jsem jak tank, nabrala jsem 24 kilo. Už chci mít svých 60 kilo zpět
- 18kg…Z 52 kg na 70kg…To je hrůza,nikdy jsem neměla vic jak 57kg a to mám ještě 15 dní před sebou!!!
- Tak já dneska koukala u doktorky na váhu jak blázen, za týden mám nahoře 4 kg! Zítra mám jít na poradnu do nemocnice a normálně mám hrůzu, že mi tam vynadají, že jsem jak mastodont!
Těhotenství je nejkrásnější období ženy
- Já jsem čekala jen dítě, těhotenství je pro mě nutné zlo a bylo to tak od začátku. Sice jsem neměla moc problémů, ale mě prostě nebaví být na sebe pořád opatrná, hlídat se co dělám a jím a to obří břicho teď, mě vyloženě štve.
- Doufám, že budu mít příště dvojčata, protože chci 3 děti, ale nechci být těhotná ještě 2x, pro mě je to prostě neskutečná otrava!
- Já jsem si řekla, že pravdu o svém těhotenství řeknu až po porodu, protože se teď nebudu rouhat- něco tak ošklivého!!!! nemůžu psát v souvislosti s dítětem, které není ještě ani na světě
- Největší “dopad” to mělo na mou psychiku. Na tom začátku, než jsem se s tím asi sama srovnavala.
- Přece se to říká, nejkrásnější období- a místo toho jsem se málem vyblila z podoby, kvůli bolestem zad si sama nemohla dojít ani na záchod a teď už ani radši nemluvím. Jediné co si přeju je, aby byl už malý venku.
- Nikdo nemluvil o špatným dýchání, tlaku, otocích, hemeroidech a pod….
- Já čekala, jak budu až do porodu pohyblivá, strie se mi vyhnou a nic mě nebude bolet. Jak naivní jsem byla 😀
Ženy, těhotné nebo netěhotné- neberte to hlavně smrtelně vážně 🙂 Spíš pro pobavení. Každé těhotenství je jiné a časem- za hodně delší čas- by jste do toho šly určitě znovu 🙂
Žádné komentáře