Pokud patříte mezi ty šťastné, které tráví každý víkend na horách, tak asi nemáte problém zabavit děti. U nás to občas problém je. Inspirace často dochází a také, což jsem už za 4 roky mateřství zjistila, není NIKDY dobré plánovat dopředu. Z 90% se něco stane, zvláště pokud se tam těšíte.
Tipy na místa kam s dětmi nasávám jak houbička saponát a snažím se to vepsat všude možně po lístečcích, abych na to proboha nezapomněla a určitě se tam zajela s rodinou podívat- no, asi tušíte jak to obyčejně dopadá… Většinu lístečků mám začmáraných tlustou červenou fixou od Filípka nebo rozstříhaných od Laurinky, protože mi přeci chtěla vyrobit srdíčkový řetěz 🙂
Takže když jsem byla tuto sobotu pozvaná na akci s dětmi (pod záštitou Kubíka), neváhala jsem ani vteřinu. KONEČNĚ zábavná akce. Konala se v kavárně Maluj v Korunní, kde si jednoduše skočíte na kafe a u toho si vymalujete třeba keramický talíř, který si posléze necháte i vypálit a tradá- do 14 dnů máte nové nádobí k insta focení (nebo v našem případě k rozbití- pochopí rodiče malých dětí :-)).
Laurinka je odmalička hodně kreativní, strašně ráda maluje, lepí, pořád něco vyrábí, takže jsem si byla 100% jistá, že je to trefa do černého. A v neposlední řadě, od chvíle kdy se narodil Filípek, jsme spolu nebyly ani 1 den úplně samy. Nikdy.
Těšila jsem se jak malá, že si ten den spolu užijeme. A taky že ano. Už je jí skoro 4,5 roku, je rozumná, zábavná, milá a přesto tak strašně dětská. Neomezuji ji v projevech nadšení a radosti, i když jsou občas velmi hlasité 🙂 Snažím se užívat si každý nadšený výkřik. Třeba výskot, když uviděla vláček, protože je přeci modrý, smích, když si sedla proti mě do tramvaje a počítala zastávky než vystoupíme, pusinky a objetí, když mi ševelila do ucha jak mě má hrozně ráda a také nesmělost, když se najednou ocitla mezi cizími lidmi v malé místnosti.
Ale ve chvíli, kdy do ruky chytla štětec, se všechen stud rozplynul a ponořily jsme se obě do práce. Jako první šáhla po hrníčku a neustopila, když jsem jí navrhovala mističku. Nu což, tu jsem si tedy vzala já. Přemýšlely jsme, jak ho asi vybarvíme, až mě napadlo, že tatínek má vlastně v únoru narozeniny, jestli by mu nechtěla udělat dárek. Nadšeně přikývla a jala sa vybírat barvy. No, řeknu to takhle- tatínek může být rád, že má Laurinka ráda alespoň tu modrou 🙂 To bude překvapení, až jej rozbalí!
A já? Já se rozhodla vyrobit mističku pro Laurinku na ranní křupky a kašičky.
Technika výroby je celkem jednoduchá, na co si musíte ale dávat pozor je, aby vám zaschla barva než začnete nanášet další vrstvy nebo přimalovávat. A to jsem si občas nějak neuvědomila a místy si můj umělecký výtvor rozmazala… Upokojuji se tím, že je to alespoň vyrobené z lásky 🙂
Takže vám všem doporučuji- pokud se budete nudit, určitě do kavárny zajděte. Bylo to moc zábavné dopoledne (mají i dětský koutek pro ty nejmenší! I když ho dost okupovala Laura…) a neuvěřitelně dobře se koukalo na jiné rodiny s dětmi, které seděly za jedním stolem a společně vytvářeli krásné nádobí. A pokud si nebudete vědět rady, nic se neděje. K dispozici jsou lektoři, kteří vám vše vysvětlí a ukážou. Nebo dokonce pořádají i kurzy malování 🙂 Výsledek pak stojí za to.
Byl to krásný den a já si ho budu střežit v srdci ještě hodně dlouho. A rozhodla jsem se, že zavedu holčičí soboty jednou v měsíci, myslím, že si to obě zasloužíme. Ten čas tak letí a já si uvědomuji, že se nestihnu ani pořádně rozkoukat a z té mojí malé slečny bude najednou dospělák…
Snad se vim tip líbil- chtěly byste jich třeba více?
Žádné komentáře