Když Laura dosáhla zhruba roku a půl, usoudili jsme, že je čas na odrážedlo. Venku děti lítali na kde-čem a my jsme hrdě koupili (nebo spíš můj sportovec- muž) krásné růžové odrážedlo značky Specialized. Hrdě jsme jí ho zabalili pod stromeček a pak vyčkávali do jara, než jsme mohli ven. A jak to dopadlo? Za pár dnů jsem běžela do Tesca a koupila obyčejnou plastovou motorku. Ono to odrážedlo bylo na ni chudinku moc těžké!
Tak se nám ve sklepě válela růžová krása zhruba do jejích 2,5 let, kdy už měla tolik síly, že na něj vysedla a jela.
Odrážedlo bylo perfektní- tato značka je prostě známá vysokou kvalitou výrobků- bohužel neodhadla silové možnosti malých dětí.
Tentokrát jsme byli moudřejší a Filípkovi k prvním narozeninám rovnou koupili Pukylino (děkuji za radu sousedce!). Je poměrně levné, po složení velmi hbité. Tím, že je velmi nízko, roční děti nemají problém na něj vylézt samotné (u předpokladu, že stojí a třeba už obcházejí nábytek). Malý na tom drandí každý den. Prozatím doma, dokud není 100% chodící jedinec 🙂 Moc ještě neumí řídit a většinou jede pozadu, ale účel splnilo 😀
Takže pokud přemýšlíte nad dárkem pro tak malé dítě, určitě Pukylinem neuděláte škodu (btw ta spadlá židlička na fotkách je schválně 🙂 On nám ten malý rarach prostě vyleze už všude- ze židle na stůl, jsem z něj na mrtvici 😀 ).
Když jsme byli před rokem u mamky na prázdninách, nějak se stalo, že Laurinka dostala koloběžku. Neplánovaně. Mají tam nejlepší obchod s hračkami, jaký jsem kdy viděla (Vnímavé hračky) a přesně tam nás upoutala skvělá koloběžka značky Micro (například ZDE). V čem je tak perfektní? Má větši stabilitu. Což je u malých dětí velké plus, zvláště, když se začnou učit. K tomu funguje na velmi jednoduchém mechanizmu, kdy ke změně směru, zahnutí, stačí naklonit nohu stojící na koloběžce- trochu mi to připomíná lyže 🙂
Nicméně minulý rok jsem ji spíš vozila složenou v kočáře, tento rok na ní jezdila celé dva týdny, co jsme tam byly a nebýt toho, že jsme kupovaly nakonec i kolo, přibalila bych ji do kufru domů 🙂
Kolo… To byl hodně velký oříšek. Mamka se totiž rozhodla, že své milované vnučce koupí první kolo ona. Jeden den jsem tedy lítala po všech sportech, co ve městě jsou a hledala. Zjistila jsem dvě celkem zarážející věci:
1. skoro žádné kolo nemá blatník!
2. jsou fakt dost těžké
Což v praxi znamená, že pokud je venku bláto, děti budou špinavé až za ušima. A pokud jedete do kopce, tak budete muset dítě vytlačit, protože to těžké kolo prostě nevyšlápne samo 😀
Nicméně každý prodejce tvrdil, že teď se dělají všechny z oceli (měli jedno i z hliníku, ale výraznější rozdíl v hmotnosti jsem nezaznamenala).
Hrozně ráda bych jí byla koupila růžové s třásněmi, na které ukazovala, nicméně jako praktická matka jsem musela sáhnout po UNI variantě. Zvláště když se jednalo o fakt drahé kolo.
Mám štěstí, že Laurinka miluje modrou a hlavně, že jsem takové jedno objevila. Nicméně důležitým měřítkem pro mě bylo, jak jí sedlo, když jela. Stalo se nám totiž, že v Sportisimu se dvakrát vysypala u zatáčení, jak byla ta pomocná kolečka nestabilní.
Takže kde jsme nakonec skončili? Tam kde jsme s koly začali- v prodejně Specialized 😀
Doporučila bych určitě. Pomocná kolečka jdou jednoduše nasadit, jsou pevná a skutečně sahají až k zemi (pamatuji si, na čem jsem se učila já. Lítala jsem z jedné strany na druhou, jak byla obě někde vysoko nad zemí). Bylo mi řečeno, že pokud dítě umí jezdit na odrážedle a drží rovnováhu, musíte u kola mít boční kolečka pevně na zemi. Až se dítě naučí šlapat, kolečka se dají pryč a dítě si zachová tu “rovnováhu”, kterou zná z odrážedla a jede. Kdyby jste mu dávali pomocná kolečka výš, úplně by ho to rozhodilo a ztratilo by schopnost jet samo (nevyzkoušeno, takže nevím zda to 100% platí).
Naše ježdění si teď nějak nikdo neužívá :-/ Musíme na to hodně pomalu, Laurinka je dítě, které je opatrné a pokud se ji něco nedaří a nejde jí to, tak se prostě sekne a konec. Takže na kole jezdíme občas, když má skutečně náladu. Nicméně já musím mít Filípka v nosítku, abych stihla korigovat Lauru, která neumí brzdit a ani za ten svět se to nechce naučit 😀
Ale věřím, že to chce čas- stejně, jako to chtělo čas na odrážedlo a koloběžku. Dávám tomu tak rok, maximálně dva :-)))
Máte nějaký tip jak ji naučit brzdit? Sem s ním 😀 Jo a vysvětlování nepomáhá… Ani ukazování… Jakou variantu prvního odrážedla, koloběžky nebo kola jste zvolily? Dejte tip, třeba se nechají ostatní maminky inspirovat 🙂
PS: Nezapomeňte, že ještě soutěžíme o krásné ceny TADY! Tak se zapojte, pokud se vám líbí a já vím, že ano 🙂
Žádné komentáře