NOŠENÍ DĚTÍ

Když jsem byla těhotná s Laurou, vysnila jsem si, jak ji budu nosit v šátku. Ani nevím, kde přesně jsem na to narazila, ale moc se mi tento způsob, jak mít dítě u sebe, líbil. Pamatuji si, jak jsme s mamkou stály v obchodě a koukaly na ty strašně moc drahé šátky. Hlava mi šla kolem- co na nich může být tak drahého? Nicméně paní prodavačka mě rázem od šátku odradila s tím, že bych musela na kurz, protože vázání je náročně, ať si raději koupím předvázaný “hybrid” Caboo, že mi to půjde lépe. Doma mě pak nenapadlo nic lepšího, než ho prvně vyprat (ano, v té době jsem prala kompletně všechno, i hračky, které hrály, protože miminko se přeci může kontaminovat a bůh ví co ještě 😀 ). Takže když jsem pak vybrala z pračky můj elastik, byl celý zmačkaný a z krásně poskládaných pásů byla koule, takže utahovat šel jenom velice těžko.

Bohužel v té době jsem kolem sebe neměla nikoho, kdo by se vázání šátků věnoval, popřípadě poradil, na co se třeba kouknout na netu (nevím, zda v té době vůbec videa v češtině o vázání byly).

Když se Laura narodila a pořád brečela, zkoušela jsem si ji tedy navázat. Neměla jsem ani páru, že děti se vážou od malinka do vertikální polohy, jenom je potřeba pořádně podsadit a jsou tam vlastně jako v bříšku. Rvala jsem jí do polohy kolíbky  (což se nemá!) a když u toho plakala ještě víc (nedivím se), tak jsem to vzdala. Caboo putovalo do skříně a my si protrpěli první půl rok s uplakaným miminkem.

Když se měl narodit Filip, zařekla jsem se, že nosit budu i kdyby trakaře padaly. Byla jsem přesvědčena, že tentokrát to dokážu, protože musím! Očekávala jsem stejně uplakané miminko jako byla Laura a hlavně jsem už s druhým dítětem chtěla mít volné ruce.

Tentokrát jsem do toho šla po hlavě. Neúspěch jsem si nepřipouštěla, rovnou koupila šátek, který jsem si měsíce vybírala, pročetla milion diskuzí, na facebooku se přidala do nosících skupin, dokoupila jsem i nosítko, až bude Filip trochu větší a oprášila Caboo- pro začátek. Dokonce jsem si dala tolik práce, že jsem ho celé rozebrala, přežehlila a navázala pěkně úhledně, takže už šlo krásně utáhnout.

Moje nejlepší kamarádka mezitím měla svoje dítko, vázání se začala aktivně i profesně věnovat, takže se stala mou rádkyní. A já už na vše nebyla sama, našla jsem skvělé videa na youtube (kdo chce vázat, doporučuji kanál vonzino1) a vnitřně jsem věděla, že to zvládnu.

Filip se narodil a já prvně vázala do slavného Caboo ihned po příjezdu z porodnice. Povedlo se na poprvé! A malý tam spal celý den.

Po týdnu jsem se odvážila navázat do šátku s asistencí manžela. Caboo byl rychlý a super, ale byl to elastický šátek, který má maximální nosnost 6 kg a pak se hodně prověšuje, nebylo to úplně pohodlné už při 4 kg. A šátek? Navázala jsem na poprvé! Nebyla to alchymie, prostě jsem věřila, že to v pohodě zvládnu a ono to šlo 🙂 Filip v šátku strávil první měsíce svého života. Jelikož jsem navazovala tak 3x denně, rychle jsem to dostala do ruky. Nevím, že by ho bolelo bříško nebo cokoliv. Když byl pláč, stačilo si ho k sobě přivázat a do minuty spal.

Popravdě nejsem šátkový maniak. Nemám potřebu střídat, kupovat nové dle ročního období, zkoušet různé materiály a uzly. Tohle přenechám zkušenějším, které nošení pohltilo (nedivím se:-)). Já si plně vystačím s tím, co mám. Stejně jsem už plynně přešla na nosítko, které teď využívám více. Malého jenom zapnu a jdu- žádné vázání, které zabere čas.

Jediný otravný následek nošení, který na sobě pozoruji je, že si teď více všímám nosících maminek. A sic je už situace lepší, o nošení je hodně informací a všude se probírá, pořád potkávám maminky, které používají visítka :-/ Dřív by se nad tím člověk nepozastavil, ale i já jsem ovlivněna ZDRAVÝM nošením, proto apeluji na Vás maminky- jestli uvažujete, že to zkusíte, pročtěte si diskuze. Najděte rozdíl mezi ergonomickým a neergonomickým nošením. Udělejte to jak pro Vaše zdraví (záda!), tak pro kvalitní a příjemné nošení Vašich drobečků.

A abyste se necítily špatně, že jste třeba nosily špatně- také to máme za sebou. Když měla Laura 9 měsíců koupili jsme visítko- jenom na dovolenou, protože jsme chtěli chodit po horách. Víte co se stalo? Po hodině nošení ji kompletně otekly ručky i nožičky. Takže tolik k visítkům typu Chicco a podobně.

Kdo přemýšlíte nad tím, že byste začaly, nebo máte chuť zkusit to, směle se tím směrem vydejte. Mohu vám za sebe říci, že není nic lepšího a krásnějšího, než když se k vám ten malý človíček přitulí a usne. U nás neproběhla žádná poporodní separace, pořád byl u mě a myslím, že i psychicky jsem se s tou šestinedělní smrští lépe vyrovnala 🙂

Jo a btw, používáme i kočárek 😀

Co vy a nošení?