Pokud jede někdo do New Yorku na méně než na týden, tak by mi mohl objasnit, jak zvládá všechno vidět 😀 My měly totiž každý den 100% nabitý a stihly vše, co jsme chtěly navštívit, úplně na knop- a to jsme tam byly 10 dnů…
Ve čtvrtek ráno jsme vyrazily na dolní Manhattan. Měly jsme v plánu toho hodně projít, což už bylo celkem náročné vzhledem na počet kilometrů v nohách za posledních 5 dnů.
Daly jsme si výbornou snídani, prošly China Town a štreku protáhly až k lodím plujícím k soše svobody.
Tam jsem vyměnila rezervaci do koruny sochy, kterou jsem dělala cca 3 měsíce předem (jinak je to vyprodané) za lístky a čekaly jsme ve frontě na loď. Mezitím jsme stihly potkat animáka Sochy svobody, se kterým jsem se samozřejmě musela vyfotit (Lucka a její trapné fotky na dovolených 😀 Na všech vypadám strašně a VŽDY si mě prostě někdo odchytne… Už mám v albu fotku v Římě s gladiátorem a pak z další návštěvy z Říma s andulkou na ruce 😀 ). Nicméně jsme dostaly ohavnou korunku na hlavu, se kterou snad nemáme stejně žádnou fotku a Romí ji darovala na Liberty Island nějakému turistovi, který si ji chtěl hrozně půjčit 😀
Nalodily jsme se a to byla teprv zábava. Lodí házelo ze strany na stranu, mně se zvedal kufr a modlila jsem se, abych nevrhla přes palubu. Naštěstí cesta tam trvala pár minut, my vstoupily na pevnou zem a zamířily na prohlídku.
A musím říct, že ač je Socha svobody téměř nejvýraznějším znakem NY, vůbec mě nezaujala. Byla nějaká malá, nic moc nebylo vidět a výšlap do koruny se rovnal infarktu. Úplně bez jištění jsme stoupaly nahoru, pokud by mi podklouzla noha, vzala bych s sebou všechny v řadě. Nehledě na to, že kdyby se mi zatočila hlava a přepadla bych přes nízké zábradlí, tak by to byl skutečně tvrdý dopad a asi by neměl šťastný konec.
Nahoře se všechno kývalo ve větru, když jsem viděla dva pány, kteří tam pracovali, až se mi sevřelo srdce. Prostor tak dva metry krát metr… Jenomže to je na Američanech to krásné- oni berou svou práci- ať je jakákoliv- neskutečně vážně. Takže “strážník” nám vášnivě opisoval kde je co vidět z okýnka, vyprávěl o historii a fakt bych se vsadila, že ho jeho práce úplně naplňuje.
No my byly šťastné, když jsme slezly zase dolů a vydaly se dál- a to podívat se na památník 9/11.
A přichází asi jeden z nejsilnějších zážitků. Už při vstupu do parku, kde se nacházely na místech dvojčat dvě velké nádrže, mě mrazilo v zádech. V celém okolí je taková zvláštní energie, skutečně mi vstávaly chloupky na rukou. Okolo nádrží jsou v kamenu vytesané jména všech obětí. Velmi silné to bylo pak v čase, když se začalo stmívat a ty jména jakoby svítily.
Na mou žádost jsme navštívily i muzeum. A to byl teprv šok. Člověk totiž hodně rychle zapomíná… Pamatuji si, jak strašné to bylo a co se stalo, ale když pak najednou hmotně vidíte lidi, kteří umřeli, kousky původních staveb, zaprášené oblečení ve vitrínách, boty, nebo třeba zdemolované hasičské auto, tak to pohne každým- a to byl podle mého i záměr. Neměla jsem slov. V místnosti plné fotek obětí se mi do očí tiskly slzy. Tichem jsem procházela místnosti, kde bylo zakázáno i fotit. Třeba tam, kde jste se mohli zavřít v tmavé místnosti a nahrát svůj příběh. Říct, jak vás ten den poznamenal, jak jste ho prožívali, co to s vámi udělalo… Nejhorší byla místnost připomínající si právě ten osudný den. Všude na obrazovkách běžely zprávy z celého světa, všude byly noviny, různě ponacházené věci z toho dne, k tomu malé tmavé kino, kde přehrávali rozhovory policajtů, lidí z budovy, z letadel… No řeknu vám, měla jsem co dělat. Bylo mi strašně úzko, jaké zlo se ve světě děje, kolik lidí musí umřít kvůli překrouceným hodnotám, kterým v drtivé většině vládnou peníze…
Nakonec jsem proletěla místností plnou obrázků teroristů a pospíchala se ven nadýchat čerstvého vzduchu. Nechtělo se mi pak chvíli vůbec mluvit, necítila jsem se nejlíp, tak jsme si šly stoupnout do řady na vyhlídku One World Observatory.
A ten doporučuji všemi 10! Je to tam nádherné, zavřou vás na prvních pár minut do místnosti, kde pouští film o NY- je to takový zrychlený sestřih všech krás a života v něm a končí to zvědnutím plátna, kdy se před vámi objeví výhled na toto krásné město. Zatajil se mi dech. Prošly jsme si tedy další vyhlídkou a usedly na chvilku na baru, kde jsme si daly víno a uživaly si přítomný okamžik.
V pátek byl v plánu Brooklyn- naštěstí jenom ten 😀 Víc jsme stejně nestihly (teda kromě nákupů ve Victoria’s secret 😀 ).
Dopoledne jsme se skočily nasnídat a vydaly se hledat takovou tu trojúhelníkovou budovu, kterou zná hodně z nás z filmů- a našli moji rádcové 🙂
Tak jsme ji vyfotily a pak zamířily na most. Musím říct, že byl krásný. Neuvěřitelně fotogenický, ale také přeplněný lidmi a cyklisty 🙂 Udělaly jsme hromadu fotek, prošly se na druhou stranu a sešly k řece, abychom ho vyfotily ještě v celé své kráse. Narazily jsme tam i na úžasnou italskou restauraci, kde jsme zapadly na pozdní oběd. Jídlo bylo božské! Více napíšu pak v samostatným článku o restauracích v NY s doporučením 🙂 Byly jsme rády, že máme konečně i něco jiného než sendviče, hambáče, atd.
Ještě jsme si Brooklyn zběžně prošly a už teď vím, že příště bych z něj chtěla vidět víc. Troufám si říct, že se mi dokonce líbil víc, než starý Manhattan- zastřelte mě 😀 Prostě jeho stylem, atmosférou, obchody, restauracemi…
Sobota byla už jenom takové lážo plážo před nedělním odletem. Ráno snídaně, pak jsme se prošly ještě jednou Central parkem- hledaly jsme totiž místo, známé z filmů, s fontánou a takovým mostem se schody. Hodně jsme se nachodily (je to tam fakt obrovský), než jsme ho našly a zjistily, že celou dobu leželo vedle baru, ve kterém jsme si daly první den víno 😀 Akorát to nebylo tehdy vidět… Holky šikovné 😀
Pak jsme se prošly ještě do přirodovědného muzea- četla jsem na to celkem hezké recenze, ale mě nějak nezaujalo. Jako expozice dinosaurů super, ale to bylo vše. Možná kdybychom si zakoupily lístek do všech expozicí, bylo by to lepší? Kdo ví…
Večer jsme skočily nakoupit ještě nějaké mňamky domů a pak se šly balit.
Naštěstí celá neděle proběhla hladce, i když jsem z toho byla nervózní. Během letu jsme ani jedna nemohly usnout, takže já přišla domů zlikvidovaná jako už dlouho ne, s velkým jet legem na nose. Ještě teď nejsem na 100%, ale už je to o dost lepší- třeba odpoledne jsem dnes už nespala 😀
Jo a vtipná příhoda z pražského letište- my s kufry, úplně unavené, zničené, táhly jsme se pomalu pryč k autu a ona mě zastaví celní kontrola? 😀 Jestli jsme nakupovaly v Americe a v jaké finanční hodnotě- no, byla jsem přesvědčená, že nám ty kufry otevře, ale naštěstí nás nakonec paní pustila…
S NY budu otravovat ještě chvilku 🙂 Čeká vás článek o tom jak a kde se dá fajn nakoupit a pak tipy na restaurace a kde se dá jak a za kolik najíst 🙂
Výherkyně soutěže o Coccolino produkty:
Kateřina Anna Muchka- FB
Marcelaslowikova- IG
Petra Kaplanová- FB
(gratuluji a prosím napište mi zprávu 🙂 )
Žádné komentáře