Seděly jsme vedle sebe na posteli. Já byla po hodně špatném dni, který jsem bezvládně strávila v posteli a Laurinka mi něžně držela ruku a v očích jí jiskřilo. Byla plná nadšení a nemohla posedět, jak moc mi chtěla něco říct.
Usmála jsem se a povzbudila ji.
“Maminko, chci ti říct pohádku.”
Pohladila jsem ji láskyplně po vlasech. Ráda ji poslouchám, častokrát žasnu, jak velkou fantazii má a kam mě prostřednictvím svých slov zavede. A častokrát je mi zas do smíchu z toho, jak absurdní, rychlé a pro ni logické jsou občas její příběhy 😀
Zatajila jsem dech.
“Kde bylo tam bylo, byl jednou jeden koník. který žil v moři. A byl smutný, protože se mu ztratili všichni kamarádi. Rozhodl se je hledat a uviděl v lese stopy.” Usmála jsem se sama pro sebe. V moři les? No dobrá…
Laurinka vstala, vzala do ruky koníka a pokračovala.
“Koník se tedy vydal po stopách, ale zahlédl v dálce pána a lekl se. Rychle se utíkal schovat. Po čase pán odešel, tak koník pokračoval v cestě, až našel svoje kamarády- byli převlečení za lidi!”
Zakuckala jsem se.
“Maminko, mám ti změřit teplotu?” zeptala se starostlivě Laura. Přitulila jsem si ji k sobě. Tak rychle roste a stává se z ní úžasná holčička. Políbila jsem ji do vlasů.
“A jak to bylo dál?”
Laurinka se odtáhla, trochu se zamračila a se vší vážností pokračovala:
“A kamarádi mu řekli: “Ahoj koníčku, máš krásnou čelenku.”
“Děkuji,” odpověděl koník a šli spolu všichni domů. A tam uviděli, jaký má koník v koupelně nepořádek! Vše bylo rozházené, mýdlo bylo hozené na mokré zemi, ručník taky a zrcadlo svalené. Koník se tedy rozhodl vše uklidit. Kamarádi byli ale hodní, a tak mu s tím rádi pomohli. Když byli hotoví, tak šli všichni spinkat. Konec pohádky.
“No krásné to bylo,” usmála jsem se a pohladila ji.
“Můžu si s tím jít hrát do pokojíčku?”
Přikývla jsem a zalezla zpátky do postele. Tak myslím, že mám teď na pár hodin čas, dokud si s koníkem pořádně nevyhraje….
*děkuji za možnost testovat poníka My Little Pony- dost mi tentokrát pomohl a já měla čas se léčit 🙂
Žádné komentáře