Už od svých 16 jsem měla jasnou představu jak můj život bude vypadat. Že se nejdřív vdám, koupíme bydlení a své první dítě stihnu do svých 26 a druhé pak do 30. Jak milé překvapení pak bylo, když se mi tahle představa vyplnila. Vdávala jsem se v 25 a o rok později už jsem čekala Lauru. Pamatuji si jak dnes, když jsem to zjistila. Zrovna jsem byla v zimě na horách s kolegyní z práce. Menstruace mi meškala asi týden, což se mi nestávalo. Pořád jsem čekala, kdy se to rozjede a ono furt nic, tak jsem navštívila místní lékárnu a koupila si neuvěřitelně předražený těhotenský test (musela jsem to vědět hned, že jo…). Na testu se objevilo, že jsem ve 3-4 týdnu a já neměla vůbec ponětí, jak nám tato skutečnost obrátí celý dosavadní život naruby.
Tak za prvé… Ani jeden z nás nebyl připraven na to, jaká neuvěřitelná čistka přátel nastane. Pozvánek chodilo na akce pořád míň a míň, až jednoho dne nepřišla žádná. Pamatuji si, jak dlouho jsem se s tím vyrovnávala. Dnes se na to dívám už jinak. Já sama jsem jiná a popravdě si o hodně víc řeknu s lidmi, kteří už rodinu založili.
Pak se samozřejmě člověk dlouho vyrovnává s tím, že se najednou celý svět netočí kolem něj, ale kolem dítěte. A na to- věřte mi- se zvyká nejhůř. Že ráno nemůžete vstát, kdy chcete vy. Nemůžete se jenom tak sbalit a odejít kam chcete. A po dobu kojení se vlastně skutečně nemůžete nikam pohnout bez dítěte. Že když je vám špatně, nemůžete si prostě zalézt do postele, ale pořád fungujete dál (a objevíte, jak velké máte hranice).
Teď nechci, aby článek vyzněl depresivně 🙂 Mít děti je něco neuvěřitelného, ale trvalo mi nějakou dobu, než jsem ocenila celou tu oběť. Některé mámy to tak mají od začátku, jiné si na to přijdou časem, některé bohužel asi nikdy…
Nicméně je i hodně velmi vtipných situací, u kterých si uvědomím, jací jsme s manželem kdysi byli a jací jsme teď.
A pro zajímavost vám jich tady pár vypíchnu.
* když jedeme v autě a obě děti usnou, nezastavujeme. I kdybychom měli jet na výpary a já bych se měla počůrat- stojící auto je v tu chvíli prostě TABU! A že mám ten močák už vytrénovaný 😀
* jsme 1000x více trpělivý (hlavně já), než kdy předtím. Dokážeme dokola poslouchat 2 věty písničky celý den a vždy ji s radostí dokončíme
* když spíme v noci 3 hodiny vkuse, tak je to pro nás skvělá noc, kdy jsme se vyspali 😀
* v kuchyni se neexperimentuje. Vaříme dokola pár jídel, protože jenom u nich máme 100% jistotu, že sní Laura aspoň trochu (to dítě snad žije ze vzduchu?!)
* když se konečně jednomu z nás (povětšinou mé drahé polovičce) podaří někam jít, stejně nejsme 100% přítomni a pořád jsme částí ducha doma. A už to tak bude asi napořád, skončili nezodpovědné večerní flámy, v mysli jsem stejně s rodinou
* naučila jsem se zvládat multitasking na nejvyšší úrovni! V jedné ruce mám Filipa, druhou vařím, kolem nohou se mi motá Laura, se kterou zpívám a do toho ještě vyřizuji práci
* soukromí je sprostý slovo. Už i na záchodě musím počítat s tím, že se kdykoliv otevřou dvěře, protože si chce Laura povídat nebo nutně musí čůrat ona (aspoň si člověk procvičí Kegelovy cviky, když musím okamžitě zastavit svoje čůrání). Btw klíč nepomáhá, máme vytrvalce, dobíjí se dovnitř i 15 minut.
* ticho nevěští nikdy nic dobrého. Většinou jsou to hrátky se Sudocremem, který je už bezpečně vysoko na poličce.
*nejkrásnější období dne je 1,5 h přes oběd a po deváté večer. I když padáme únavou v deset do postele, stejně to byla nejlepší hodina 🙂
– fotky jsou staré 5 let (wow!), kdy jsem ještě měla tmavou barvu vlasů…
Žádné komentáře