Ležela jsem a s očekáváním se dívala na monitor. Cítila jsem, jak mi přejíždí sonda po břiše a hledá ten správný úhel. Nervózně jsem žmoulala v ruce šaty. Co když? Co pak? Jak to zvládnu? Honilo se mi hlavou.
Najednou se všechno zastavilo. Doktorka se na mě podívala a pro jistotu se zeptala znovu: “Chcete to opravdu vědět?”
Tiše jsem přikývla a nasucho polkla. Je to tady. Ten okamžik rozhodne vše.
“Je to kluk.”
Srdce se mi zastavilo a pak se najednou rozběhlo 1000x rychleji. Do očí mi vytryskly slzy. KLUK! Čekala jsem jakoukoliv reakci, ale tuhle ne. Myslela jsem, že budu brečet lítostí, ale v té chvíli, v té jediné rozhodující chvíli, se mi chtěla rozskočit hruď láskou a radostí…
Kluk! Tak nakonec se to opravdu stalo…
Následujících asi 5 měsíců jsem si to musela nechat pro sebe, jelikož manžel vědět nechtěl, ale já byla v 7 nebi.
Já vím, že hodně nastávajícíh maminek říká, že je jim jedno, co to bude, jenom ať je zdravé. A já jim věřím. Na druhou stranu jsem si z 90% jista, že je prostě jedno pohlaví, které by chtěli trochu více. U mě to byla holčička. Já si totiž celý život představovala, že budu mít holky- dvojčata (ale mi to vyšlo!:-D ). Nevím proč. Nedokázala jsem se vcítit do toho, jaké to je mít kluka. Jaký vztah budeme mít? Jak se o něj budu starat? Jak si s ním hrát? Co mu povídat?
Hromada a hromada věcí, které jsem řešit nechtěla.
Když se měla narodit Laura, nenechali jsme si říct, co to bude. Překvapení pro oba. A já tak moc chtěla holčičku, že jsem si byla 100% jistá, že takové štěstí mít nemůžu a bude to kluk. I cestou do porodnice jsem byla přesvědčena, že to bude kluk.
Nedokážete si představit to štěstí, ten šok, tu euforii, když vykoukla na svět a doktorka oznámila, že máme zdravou holčičku.
A já byla šťastná. Měla jsem svoji “panenku”. Jenomže to nebylo úplně podle mých přestav, které jsem si nějakým způsobem v hlavě utvořila 😀
Tahle holčička neměla a nemá ráda sukně a šaty. Nehraje si s panenkami a kočárky. Nekouká na princezny, ale na auta a roboty. Nemá ráda růžovou, u nás vyhrává modrá. Nevaří v kuchyňce a nenosí čelenky.
Hodně rychle jsem se oklepala z oparu, který jsem kolem sebe nosila asi 20 let 😀
Co je ale všude stejné- je to tátova holčička.
Když jsem tedy byla těhotná podruhé, zase jsem si v hlavě utvořila fantazii, jak to napodruhé vyjde a mně se narodí taková ta holčičková holčička. Růžová, která si ráda nechává česat vlasy. Která místo odrážedla bere ven kočárek a nosit chce jenom princeznovský kostým.
A co se mi dostalo? Čekala jsem kluka 😀
A víte co? Předčilo to mé očekávání. Protože tady taky platí pravidlo, že kluk je mámin. Já se tak bála a přitom úplně zbytečně. Užívám si s ním každou minutu. Mazlí se, pořád. A to jsem myslela, že mazlivější jsou holky 😀 Chce být u mě, což je na jednu stranu vyčerpávající, na druhou stranu dostávám tolik lásky, jako ještě nikdy. Kluk je víc v pohodě, nepláče kvůli každé maličkosti a ten můj se pořád usmívá. Je hodně akční- to jo- pořád ho sbírám z vysokých míst našeho nábytku, na druhou stranu je to skvělý společník. Je to jako bychom byli na stejné vlně, stačí se na něj podívat a vím, co si myslí a co udělá. Když slyší hudbu, tančí. Nahlas se směje a kýve se ze strany na stranu. Miluje když zpívám a vždy ho to uklidní. V noci se budí a dožaduje se být u mě v posteli, kde usne v sekundě, když ho položím. A není nic krásnějšího, než se ráno vzbudit a vidět obrovský široký úsměv, který odhaluje dva a půl dolních zubů. Pro mě jsou tyto věci úplně nové a moc si je užívám.
Hodně zvláštně a těžce se to pouto vysvětluje. Možná to ani není tím, že je to kluk. Kdo ví?
Nechci tím říct, že bych neměla pouto s Laurou- mám, je to moje nejkrásnější holčička a moje všechno. Akorát s Filipem je to zas v něčem jiné, takové plynulé, přirozené, jakobychom oba věděli… S Laurinkou je ten vztah pracnější, hodně věcí se učím za pochodu, jak s ní mluvit, jak si s ní hrát, jak se s ní mazlit…
Když to shrnu- je rozdíl mezi tím mít holku a mít kluka. A po všech těch letech, co jsem chtěla jenom holčičky, jsem přišla na to, že v mnoha věcech je to s klukem o něco jednodušší 🙂 A mám pádný důvod předpokládat, že v pubertě budu za kluka taky ráda 😀
Takže pokud třeba řešíte něco podobného, nebojte se. Ať se Vám narodí COKOLIV, budete je milovat celým srdcem :-*
A jak to vnímáte vy? Holky a kluci- vidíte ten rozdíl? 🙂
* za motýlky děkuji stránce Trendhim– určitě se podívejte, pokud hledáte dárky pro muže 🙂 Najdete tam toho strašnou spoustu!
Žádné komentáře