U nás v rodině se z generace na generaci dědí taková menší úchylka. Nevím jak jinak tuhle vlastnost pojmenovat 🙂 Každý rok- dva máme potřebu přestavět nábytek. Ne všude najednou, ale postupem času. Před rokem jsem změnila vzhled obýváku. Včera ložnici. Emča přijel z práce domů a ťukal si na čelo- ano, to jsem celá já 😀 Překvápko!
Pamatuji si to od malička. Milovala jsem, když přilítla do našeho pokojíčku mamka s tím, že by to chtělo změnu. Vše jsme v průběhu stěhování uklidily, vysály, vytřely a TADÁ, za pár hodin jsme měly úplně nový, neokoukaný pokoj a hlavně čistý, uklizený. O tom jak dlouho zůstal tak pěkný vám psát nebudu, byly jsme děti 😀
Zbožňovala jsem pak hned tu první noc, kdy jsem usínala v mé nově situované posteli.
A roky plynuly a vůbec mě touha, že čas od času potřebuji změnu, nepřešla.
Tak mě včera, jenom tak najednou, přepadl pocit, že ihned musím změnit rozestavění nábytku u nás v ložnici, protože se mi tam strašně špatně spí. Otevřela jsem google, naťukala feng- shui a jala se číst. A bylo to tam- černé na bílém- postel jsme měli postavenou nejhůř jak jsme mohli. Čelo pod oknem a nohy mířily do dveří…
Mohu upřímně říci, že se mi dneska spalo o poznání lépe. A myslím, že i Filipovi. Manžela se radši ptát nebudu 😀
Teď nás čeká malování obýváku. Přesedlala jsem na obyčejnou bílou. To se bude, panečku, ta fialová přetírat 😀
A co vy? Přestavujete čas od času nábytek nebo jste radši pořád ve stejném? 🙂
Žádné komentáře