Tak jsem si jednoho dne sedla a sepsala, jak vypadá obyčejný den jedné obyčejné matky se 2 dětmi…
Když se mě někdo zeptá, jak to teď zvládáme, vždycky s úsměvem odpovím, že úplně krásně. Filip i Laura jsou oba hodní a já šťastná. Což je pravda. I když po sepsání našeho denního rozvrhu už to tak někomu nemusí připadat a já vypadám jako hypokrit. Nejsem 🙂 Říká se, že člověk přivykne i na šibenici- něco na tom asi bude 😀
1:30 První noční kojení. Filip je dnes rychlík, dali jsme to za 6 minut! Snad se vzbudí až ráno…
3:00 Nespím od 1:30. Filip se snaží celou dobu vytlačit slona nebo co, funí u toho a nakonec začíná řvát. Zacpávám mu rychle pusu prsem, ať nevzbudí manžela. Spokojeně dudlá, tak ho odkládám do postele a šťastně se chumlám do peřin.
4:00 Zase tlačí. Co jsem to jedla?? Snažím se zrekapitulovat celý svůj včerejší jídelníček a rozbaluji u toho zavinovačku. Beru si ho do postele, pořád tlačí, ale pomalu se uklidňuje. Zoufale pouštím na mobilu bílý šum- přesněji zvuk fénu. Pomalu usíná.
6:30 Slyším jak řve Laura. Filip to slyší taky, a jelikož nechce trhat partu, začíná řvát s ní. Nejradši bych se přidala, ale radši vytahuji prso.
7:00 Filip usíná, já se rychle hrabu z postele než přiběhne Laura. Mám zhruba půl hodiny na snídani a aspoň nějakou osobní hygienu.
7:30 Vážu Filipa do šátku. Pořád ho trápí břicho, mě trápí nespravedlnost. Kdy se zas vyspím???
7:40 Snídám u počítače a hopsám u toho na míči. Filipovi se to líbí, já se nemůžu trefit do pusy a na horké kafe jenom zbožně koukám.
8:00 Filip usnul. Mám hodinu než vyrazíme ven, potřebuji k doktorce pro potvrzení na přihlášky do MŠ.
9:20 Pořád jsme doma. Už 10 minut přemlouvám Lauru, ať si nechá utřít zadek. Nakonec uplácím bonbónem a jdu krmit Filipa.
10:30 Hurá! Jdeme od doktorky a musím nakoupit.
11:15 Před barákem potkávám sousedku s dcerkou Lauřinho věku. Ani radši nechci vědět jak vypadám, protože se ochotně nabízí, že si Lauru půjčí na chvilku na hřiště. Obezřetně ji chytne za ruku a prchají pryč.
11:30 Musím rychle uvařit oběd. Včera jsem zkoušela novinku, která byla následně po požití mou dcerou vyplyvnuta zpátky do talíře. Píšu si- ŽÁDNÉ NOVINKY!
11:40 Krmím Filipa. Nechce být ani chvíli sám, vážu ho do šátku. Chudák, znovu bojuje s prdíky. Vypadá to jako jízda na býkovi- napíná nohy a kroutí se. Vařit u toho nemůžu, tak zas hopsám na míči.
12:00 Filip spí, Laura mi byla navrácena, oběd neuvařen.
12:30 Oba spí! Filip je pořád v šátku, už jsem se naučila jak chodit na záchod bez toho, aby vázání padalo do mísy.
13:00 Jím. Večer udělám inventuru potravy z Filipovy hlavy.
14:00 Laura je vzhůru. Kam se ta hodina a půl poděla? Stihla jsem akorát pověsit jednu várku prádla z pračky a utřít prach na 3 policích.
15:00 Venku prší! Musíme zůstat doma… Laura běhá po bytě bez ponožek- stoupla do kapky vody, tak obě ponožky letěly do pračky. WTF???
16:00 Konečně se mi podařilo ji obout jiné. Stavíme z lega věž. 2x spadla, Laura na to nemá nervy tak je teď lego po celém pokojíku. Filip se na jekot budí.
17:00 Pokojík je uklizen, Laura se přesouvá na gauč a dělá si z něj trampolínu. Vidím to tak, že než odroste i Filip, gauč doslouží. Byl to věrný společník…
17:45 Manžel přichází domů. Takhle vypadá jeho “V pět hodin jsem doma.” Volá mu kamarád.
18:30 Pořád je na telefonu s kamarádem. Laura si vynucuje pozornost a tříská mu rukou po hlavě.
19:00 Koupání!!! Hurá!!!
19:30 Filip vykoupán, nakrmen, posazen do sedačky dokud se nevyprdí. Letím umýt Lauru, resp. nejdřív všechny její hračky do vody, než mi dovolí namydlit i jí.
19:45 Čteme pohádku.
19:50 Dočetly jsme, Laura vstává a se slovy “Ne spinkat” odchází. Využívám situace a konečně si dávám sprchu. 20 minut jenom pro mě!
20:15 Laura usíná. Já od ní odcházím alá partizán, ať se nevzbudí. Už skoro levituji (každý rodič se časem tuto dovednost naučí), když stoupám na strategicky položenou kostku lega. Přílev nadávek tlumím kousnutím do jazyka. Filipa balím do zavinovačky a hopsám na míči dokud neusne.
20:45 Pouštím si seriál.
21:30 Budím se u titulků.
21:40 Budí se Filip, krmím a usínáme. Mám tak 3 hodiny, než mi celý kolotoč začně znovu.
* Možná to vypadá, že se manžel málo zapojuje, ale není to tak. Jenom den, který opisuji, zrovna takový byl 🙂
Žádné komentáře