Tak a je to tady… Velký den mé dcerky. Už je z ní slečna, která mluví, hezky stoluje, sama si hraje s imaginárními přáteli, zpívá, tančí, stará se o bráchu, odmlouvá, uráží se a hlavně ale dává medvědí pusinky a objetí.
Tři roky jsou neuvěřitelně dlouhá doba. Když kouknu na fotku výš, tak se mi ani nechce věřit, že byla takové malé miminko. Ale uteklo to jak lusknutí prsty a já ji před pár dny vedla prvně do školky.
Emočně jsem to samozřejmě nesla hůř já, ona nám jenom zamávala a letěla si hrát s hračkami. No jo, ještě že mám doma další miminko a mám se s kým ňuňat 🙂
Oslavy narozenin si náramně užívám. Najednou se mi před očima zatemní a já týden jenom zařizuji, vymýšlím raut a výzdobu a nic jiného mě nezajímá. Od prvního roku Laury jsem udělala tradici, kdy se sejde u nás celá rodina, jak z mojí strany tak od Emči a společně oslavujeme velkou událost. Je to jedinečná příležitost vidět se všichni pospolu (moje mamka bydlí na Slovensku a Emčovi rodiče na Moravě). Sice dva dny předtím nespím, aby bylo vše připraveno, uvařeno a napečeno, ale dělá mi to neskutečnou radost, takže to za to stojí.
Bohužel tento rok nám načasování vůbec nevyšlo :-/ Laura má sice narozeniny dnes, ale to nemohl přijít vůbec nikdo, takže jsme oslavu dělali minulý týden v sobotu, kdy se zúčastnila aspoň moje ségra, mamka a nejlepší kamarádka. Se zbytkem rodiny oslavíme příště, až k nim přijedeme na návštěvu.
Tento rok nebyla příprava až tak stresující, ale stejně náročná. Přestala nám totiž péct trouba, takže jsem lítala s pekáčema k sousedce a pekla u ní 😀 Dort se mi povedl, úplně jsem se plácala po ramenou, bohužel u finálního zdobení, který JE VIDĚT, se mi zdrcnul krém :-/ Jak kdybych to tušila… Nevadí, stejně byl výtečný!
Výzdoba byla v duchu Minnie, kterou Laura zbožňuje, a já se nemohla dočkat, až se po spánku po obědě vzbudí a uvidí, jakou práci si se vším maminka dala. Mno, člověk míní… Jelikož nás bylo celkem dost, vzbudil jí hluk z kuchyně, takže si neodspala svoji hodinku a půl a vzbudila se s brekem. Super. Jak viděla hromadu lidí, zaskočilo jí to a utíkala zpátky do pokojíčku. Nechtěla si obléct sukýnku a nakonec si ještě s tátou lehla do postele. 😀
Laura je hodně citlivá dušička (ne ve smyslu, že by pořád brečela), všechny změny a události dost hluboce prožívá, takže příště radši žádné překvápko mamko!
Nicméně se nakonec uklidnila a vše jsme hezky oslavili, sfoukla svíčku a pak ještě 3x a rozbalila si dárečky, ze kterých měla velkou radost.
Akorát tedy společnou fotku nemáme, protože se odmítla fotit. Ach ty děti 😀
Btw. Filip měl taky velký den, ochutnal totiž prvně bramboru a moooc mu chutnalo 🙂
Žádné komentáře