Death Valley a Sequoia park

Z Las Vegas jsme se vydali dál. Zastavili jsme se cestou na večeři u Mom’s, další typické americké bistro. Dala jsem si zde ale nejlepší krevety ever a tímto se toto jídlo dostalo do mé top 3 (udělali jsme si interní žebříček nejlepšího jídla, co jsme v USA ochutnali).

Jako první jsme dali vyhlídku Zabriskie point. Teplota se pohybovala nad 20 stupni, bylo dusno a vzduch se nehnul. Byl tak čistý, že se mísil s vůní všech lidí kolem, přebíral ji a držel. Bylo mi teplo. Nechala jsem si jeany a dlouhé triko, které jsem mohla s klidným svědomím vyměnit za kraťasy a krátký rukáv.

Sjeli jsme pak v rychlosti ještě na Badwater Basin. Byl to trochu závod s časem, sluníčko rychle zapadalo za vrcholky hor a nám zbývalo dojet v pustině na místo, kde se do dáli táhly solné výhledy. 

Za sebe mohu říct, že toto místo mělo větší atmosféru díky západu. Kdybychom tam byli přes den, asi by to se mnou nic moc neudělalo… 

Na noc jsme si vybrali kemp, rozložili stan a já s Emčou jsme přespali v autě. První těžká a neprospaná noc za mnou. Ráno jsme se ještě vyrazili podívat na Golden canyon a autem projeli přes Artist drive. Obojí skvělé a moc hezké. Akorát stejné 🙂 Prostě jsou tam samé skály, tak nějak jsme si říkali, že takto to asi vypadá na Marsu.

Cestou jsme se ještě stavili na oběd v Lake Isabella u Nelda’s dinner (podniky jsme hledali na netu podle místa, kde jsme se nacházeli a hodnocení na tripadvisor) a vyjeli jsme směr Sequoia national park.

Tady teprve začala ta sranda. Už u vchodu nás varovali, že se žene sněhová bouře a máme nasadit řetězy. V té době ale nespadla jediná vločka. Vyjeli jsme si to nahoru, že teda půjdeme na první bod (na který jsem se mimochodem moc těšila, a to byl Tunnel log- auto projede dírou ve stromě, bohužel tato cesta byla zavřená. Další túru, co jsme měli v plánu, jsme také nedali kvůli opatřením. Stihli jsme se akorát podívat na Gen. Shermana v dešti, kdy jsme s Emčou už celkem promokli. A že teda jedeme na ubytování. Tady nastal další problém, kdy nám zavřeli plánovanou cestu a my jeli místo 30 min přes 2 hodiny v úplné mlze a sněhu (to už skutečně sněžit začalo). Když jsme byli konečně na místě, čekal nás další šok, a to kabina bez elektřiny! Za nemalé peníze nás vítala zima a tma. Sociálky byly taky celkem bokem… Recepční nám podával klíče se slovy: „Let’s start the adventure.“ A my jsme se smáli… Než jsme se dozvěděli, za co jsme zaplatili 160$- to nechceš… Přežili jsme to. Ráno bylo hodně kruté, napadla velká vrstva sněhu a my se vydali dál. A doufali, že třeba v Yosemite dopadneme lépe…

Tak snad se vám článek líbil, určitě se podívejte i na naše vlogy z dovolené, najdete je na YT kanálu ZDE.

Minulý článek o začátku naší cesty a letu helikoptérou najdete ZDE.