Co bych řekla svému já před 10 lety?

Nedávno kolovala na instagramu taková výzva, kdy jsme sdíleli naše aktuální fotky a zpřed 10 let. Strašně mě to bavilo, už jenom z titulu vidět, kam jsme se všichni posunuli a jak jsme se změnili – kupodivu bych za sebe řekla, že po 10 letech vypadáme dospěleji, vyrostli jsme do krásy a štěstí 🙂

A když jsem se tak dívala na všechny ty fotky, začala jsem přemýšlet, co bych udělala jinak, mít ty vědomosti a zkušenosti, co mám teď. A hned mě napadlo pár věcí, které by mi možná úplně změnily život. Mít možnost vrátit se v čase, určitě bych alespoň něco změnila.

1.Nedělej, co nechceš dělat. Tohle by byla asi ta nejdůležitější rada ze všech. Víte, já kdysi byla hodně uťáplá. Jakože asi extrémně. Neznala jsem svoji cenu, bála jsem se cokoliv říct, a tak se často stalo, že jsem byla dotlačena do věcí, které se mi příčily. Nebo naopak, neuměla jsem říct námitku (například v práci, když se každým rokem „přidávalo“. Já za 5 let práce dostala přidáno snad 500,- v hrubém- a to jenom proto, že jsem se nedokázala ozvat :-/ ). Doufám, že teď už mám dost rozumu a dokáži prosadit svou i za cenu, že tím někoho naštvu. Mám ještě co dohánět a co se učit, ale makám na sobě. Jenom bych si tehdy řekla – nelíbí se ti v práci? Odejdi! Nelíbí se ti ve vztahu? Rozejdi se! Cokoliv tě štve, nedělej to. Svět se nezhroutí, uvidíš 🙂

2. Cestuj, cestuj, cestuj! Chápete proč to píši? 😀 Protože až jednou přijdou děti, už to tak jednoduché nebude. Pamatuji si na jedno období, kdy jsme chtěli s Emčou vyjet na rok do Kanady. A vzdali jsme to, protože by to bylo složité a Emča zrovna nastoupil do nové práce. Vrátit se v čase, vše bych tady nechala a prvním letadlem odletěla 😀 A procestovala celý, celičký svět. Pracovala, našla si kamarády, poznala různé kultury a místa. Abych pak jednou mohla dětem vše vyprávět a třeba je motivovala k tomu užívat života, pokud je ještě čas a příležitost 🙂

3. Nežeň se tak do všeho. Tohle je tedy jeden z mých největších problémů a snažím se krotit co to jde. Když s něčím začínám, chci to hned a všechno. Což třeba znamená, že když jsme se dali s Emčou dohromady, místo právě zmíněného užívání života a cestování, jsem měla před sebou pouze vidinu manželství. Strašně jsem se chtěla vdávat (netuším proč! Vždyť bylo tooooolik času). A po svatbě automaticky toužila po miminku. Protože jsem měla v hlavě, že chci první do 26 let. Kdybychom možná nějakou dobu počkali, tak bychom třeba byli schopni zrekonstruovat byt, než by se děti narodili (a nedělali bychom to následujících 10 let poté). Ono by nám to rodičovství neuteklo a možná bych si ho o to víc užívala – zvláště pak teď, když mám kolem sebe tolik skvělých maminek a kamarádek… Aby to nevyznělo blbě – nelituji, že mám Laurinku a Filípka, to v žádném případě. Jenom možná kdyby přišli o pár let později, nic by se nestalo 😉

4. Neboj se.Rada, která souvisí asi se vším výše zmíněným. Strach je největší brzda každého člověka. Máme sny a plány, ale kolikrát nám v jejich zrealizování brání právě strach. Z neúspěchu, z neznámého, z nás samotných, z toho, co se může stát na základě našeho rozhodnutí. Kolikrát stojíme na rozcestí a směr si volíme nikoliv podle toho, co bychom chtěli celým srdcem, ale podle toho, čeho se méně bojíme. Asi je to normální, prostě jsme lidé. Jenomže díky tomu strachu přicházíme kolikrát o úžasné zážitky a zkušenosti. Kdybych se nebála, kdysi změním práci. Kdybych se nebála, sbalím si jeden baťoh a odletím za oceán. Kdybych se nebála, že zůstanu sama, nevdávala bych se tak brzy. Kdybych se nebála, změnila bych tolik dalších věcí. Dnes je to už trochu jinak. Není to tak, že bych se vůbec nebála. Ale vždy, když stojím před velkým rozhodnutím (nebo i malým), představím si, co nejhoršího by se mohlo stát a zda bych to ustála. A z 99% si řeknu, že ano. Ono možná i kdyby to dopadlo špatně, tak vás to něčemu naučí, někam dál vás to posune a v konečném důsledku budete vděčné.

5. Neporovnávej se. A to si říkám dodnes. Vzhledem k tomu, co dělám, je to poměrně těžké dodržet, ale velmi důležité. Ono totiž vždy bude ve vašich očích někdo „lepší“. Vše to vychází z našich tužeb, ambic a z toho, jak se ohledně sebe cítíme. Jak se máme rády. Popravdě možná, kdybychom byly samy se sebou 100% spokojené, nikdy by nás nenapadlo si myslet, že nejsme dost dobré. A možná bychom s úsměvem všem přály to nejlepší, protože bychom to nejlepší dostávaly i my. Docílit něčeho podobného je dost těžký a dlouhý proces. Ale stojí za to, najdete pak jakýsi duševní klid. 

6. Nenech nikoho diktovat ti. Možná jste taky takové typy, že si necháte do života mluvit. A to hodně. Svěříte se rodičům, kamarádům, kteří umí skvěle poradit a řeknou vám, co dělat, i když vy byste to udělali jinak. Případně vědí přesně, jak máte váš život žít. A přesně to je to nejhorší, co někoho můžete nechat udělat. Je to v první řadě váš život. Za všechna rozhodnutí a chyby si nesete odpovědnost jenom a pouze vy, nikdo jiný. A je úplně v pořádku mít na život jiný pohled než ostatní. Co v pořádku není je cpát těm druhým svoje přesvědčení a není v pořádku, pokud někdo toto dělá vám. Kamarádi jsou tady od toho, aby vás vyslechli, pokud chcete poradili, řekli, pokud si myslí, že děláte chybu – to ano. Ale řekli to třeba vlídně, řekli to za sebe a ne tak, že máte pocit, že jste udělali největší chybu ve svém životě a chcete se zabít 😀 Myšlenky a slova mají velkou sílu. A musím říct, že i když jsem o něčem 100% přesvědčena, stačí jedno zrnko nejistoty od někoho jiného a začnu pochybovat. Tohle je potřeba se naučit korigovat. Vy jediní máte právo žít váš život a žijte ho tedy podle sebe, ne podle toho, co očekávají nebo chtějí druzí. A až to začnete praktikovat – no, pak je potřeba se naučit neřešit příval nevole, která ze všech stran zaručeně přijde 🙂 I to je těžké totiž zpracovat…

7. Neřeš, co se tě netýká. Neřeš minulost.   Kolik z nás se neustále vrací k tomu, co se nám stalo? Ke křivdám? Kolik z nás řeší jiné lidi, řeší, co kdo udělal nebo neudělal, co kdo řekl. Tohle vše už nedělám tak 2 roky a pokud k tomu spěji, tak se koušu do jazyka. Nechci být totiž taková a hlavně – nevede to k ničemu dobrému. Kdybych se nezabývala každou kravinou už před 10 lety, ušetřila bych si dost nervů, bezesných nocí a zbytečného stresu. Pokud se dostanete do situace, že vás někdo pomlouvá, má s vámi problém – nepřipouštějte si to. Zbytečně se neobhajujte, nemluvte o tom, hoďte to za hlavu. Není to totiž váš problém – to je problém toho člověka. Pokud přistoupíte na jeho hru, až tehdy se to stává vašim problémem a zbytečně se necháte zatáhnout do jeho „světa“. Je to těžké, a sakra dost. Když se mi něco podobného stane, rozdýchávám to třeba i týden. Protože se mě vše strašně dotýká. Ale snažím se na to nemyslet a jít dál. Nechci se totiž obklopovat negativní energií a zabývat se věcmi, které jsem za problém nikdy nepokládala. Zkuste to. Stejně jako nechejte ostatní, ať si dělají, co chtějí. Pokud dělá někdo něco, s čím nesouhlasíte, nechejte to tak (samozřejmě, pokud jde o život, tak to řešte 😀 ). Soustřeďte se na sebe a svůj život, bude vám lépe 🙂

8. Jez zdravě a cvič. Kdybych totiž bývala začala před 10 lety, jóóó, bylo by to jednodušší a možná bych se i něčeho vyvarovala. I když musím říct, že jsem cvičila poměrně dost. S jídlem to pokulhávalo a pokulhává dodnes. O stravě se dnes hodně mluví, řeší se i jídlo našich dětí, což je dobře, protože nás to všechny nutí se zamyslet nad tím, jak se stravujeme a co za živiny svému tělu dáváme nebo nedáváme. Je to můj celoživotní boj. Neskrývaně se přiznávám, že mám problém jíst vyváženě. A pokaždé, když se chystám na změnu jídelníčku, psychicky se na to připravuji dlouhou dobu dopředu. O kolik lepší by to bylo, kdybych podchytila vše už před 10 lety! Ale, dobrá zpráva pro nás všechny, na toto není nikdy pozdě. Akorát je nutné někde v sobě najít přesvědčení, protože to jediné nás přinutí stravu dodržovat. A stejně tak i cvičení :-/ Mou motivací je momentálně výlet za oceán, který máme v plánu v květnu, takže do té doby musím být se zády v pořádku 🙂 A skutečně makám, každý den!

9. Piš si své sny a plány. Ona prý myšlenka napsaná na papíře se splní spíš 🙂 Mám několik snů a plánů. Nosím je v hlavě a přemýšlím, nakolik by bylo fajn si je napsat a až se splní, odškrtnout si to. Vidět reálně, že to jde 🙂 Před Vánoci jsem od děvčat z Bloque dostala skvělý malinký zápisníček 1000 přání a tak jsem si řekla, že si je skutečně začnu sepisovat. Tak schválně, splní se mi letos něco? 🙂 Kdybych si je byla psala už před 10 lety, kdo ví, co bych zjistila a kam bych se dostala. Hlavně – snít je to nejkrásnější, co můžete dělat. Tak se o to nepřipravme, sněme až do stáří.

10. Buď vděčná za to, co máš.Odjakživa mi bylo všechno pořád málo. Na jednu stranu mě to hnalo dopředu, na druhou si říkám, že jsem se taky mohla občas zastavit a poděkovat. Měla jsem kluka, práci, bydlení a zdraví. Vše důležité. Teď už to ale dělám, přijdou chvíle, kdy si procitnu dokonalé štěstí, kdy mi nic nechybí a poděkuji. Já totiž věřím, že pokud žijete šťastně, dějí se vám dobré věci. Pokud nejste spokojeni a obklopují vás mraky, přitahujete k sobě hodně špatného. Tak si čas od času uvědomme, že třeba i to málo, co máme, je pro mnohé hodně.

Rozepsala jsem se o něco víc, než jsem chtěla 😀 Když nad tím přemýšlím, je to vše hodně relativní. Kdybych cokoliv v minulosti změnila, kdo ví, jak by můj život vypadal teď. Nicméně moct vše prožít znovu s tím, co teď vím, asi bych si ten život užívala o něco víc 😉

A co vy? Máte něco, co byste poradily svému mladšímu já?