Seděla jsem s dětmi v malém výklenku, izolovaném od zbytku restaurace. Podezřívala jsem personál, že to tak trochu udělali schválně, ale vůbec jsem se nepohoršovala a trochu je i chápala. Zvláště pak ve chvíli, kdy Laurinka mrnčela, že má hlad a Filípek dokola lezl z kočárku, a pak zas do kočárku. Ohlédla jsem se za kabelkou, že napíšu Baru, kde nás najde. V té chvíli se však objevila.…
