APETIT PIKNIK

Tento víkend jsem měla v plánu sbalit obě děti a odjet na 2 týdny k mamce na Slovensko. Bohužel se nám trochu zkomplikovala situace, takže odjezd až o týden. Na jednu stranu mě to strašně mrzelo, protože zrovna tyto dva dny je v Nitře 2. ročník dětského festivalu, na který jsem se opravdu moc a moc těšila. Minulý rok byl premiérový a odcházela jsem úplně uchvácena a 100% přesvědčena, že tento rok půjdeme zas a Laura si už všechny “atrakce” náležitě užije.

Na druhou stranu jsem si zas řekla, že aspoň můžu zajít na asi první a poslední food festival v tomto roce. Nějak se mi každý úspěšně vyhnul, tento neměl být výjimkou, ale ta zjevně potvrzuje pravidlo 🙂 Tak jsem celá natěšená plánovala, co všechno zkusíme ochutnat, kam se zajdeme podívat a co budu fotit. Hurá, další family weekend. Ehm…

Od pondělí bolí Emila zub. A to ne jenom tak obyčejně, ale pořádně, má zánět. Celou stranu obličeje má nateklou a co si budeme povídat- bolest zubů je snad jedna z nejhorších :-/ Takže můj sparing partner odpadl v bolestech na gauč a já přemýšlela, jak to se dvěma dětmi zvládnu. A pak se našel můj zachránce, moje pražská Bestie (ne česky bestie, ale anglicky bestie- nejlepší kamarádka 😀 ).

Popravdě jsem si totálně oddechla, ona sháněla někoho, kdo s ní půjde a já se mohla přestat bát, že zrovna v momentu, když budu dávat Filipovi dudlíka do pusy, Laura se mi někde v tom davu ztratí.

Tak jsme vyrazili v půl třetí, když se mi obě děti vyspaly. Už na nádraží, když jsme čekali na vlak, jsem začala být nesvá. Z ničeho nic se přihnaly mraky a začalo bouřit. Polkla jsem hořkou slinu a s malým srdíčkem nastoupila- fakt jsem se chvilku rozmýšlela, zda má vůbec smysl nastupovat, jestli by začalo pršet, mohli bychom se v Praze obrátit a jet zpátky- neměli jsme s sebou deštník, ani pláštěnky. Nicméně jsem si řekla- risk je zisk. Ve Vršovicích nepršelo, ale Romča mi zasílala zprávy, jak hrozně prší všude okolo. Už ale nebylo moc na výběr, řekla jsem si, že se v nejhorším někde schováme.

A konečně k pikniku, kam jsme dorazili ještě před bouřkou 🙂 Lidí bylo docela hodně, stánků taky. Ceny dost vysoké vzhledem na velikost jídla, ale na to jsem z festivalů celkem zvyklá. Nicméně mi přišel tento ročník o něco slabší než předešlý. Výběr jídla mě nijak zvlášť neohromil, na druhou stranu pár stánků bylo skutečně jak do vitríny (krása) a muzika byla taky super 🙂

Jako první jsme si daly grilovanou zeleninu v sendviči s humusem a salátem- to bylo myslím nejlepší, co jsme měly. Akorát bohužel fotku nemám, protože začalo strašně foukat, zůstalo černo a my se letěli schovat do jednoho baru, kde jsme přečkali déšť (měli tam dětský koutek! Fuuu). Jídlo jsme si na střídačku nosily tam 😀

A teď už fotky: