Už několikrát mi v poslední době prolítla hlavou myšlenka, co jsem v životě chtěla zkusit a vím, že už je to passé. Zaplaví mě lítost, možná trochu i hněv a závist. Pak se kouknu na Filipa, jak se plazí k misce našeho pejska, bere do dlaní její granule, cpe si je do pusy a tváří se u toho jak největší gurmán. Otočím se ke gauči, kde sedí Laura a vykřikuje na mě, že je dinosaurus a sežere mě. A v tu chvíli si řeknu, že NIC, co jsem kdy chtěla dělat, není lepší než to, co mám teď. Že ten největší zážitek mě čeká každý den a i když si myslím, že onu věc už nic nepřekoná, stane se něco ještě lepšího.
Pak se zamyslím a zeptám se sama sebe: “A proč bych vlastně ještě všechno, co jsem chtěla, nemohla zažít?”
A co jsem vlastně vždycky chtěla udělat, ale nějak nebyl čas, kuráž, peníze nebo příležitost?
1. Žít v Americe
No dobrá, tohle už se mi asi nesplní nikdy. Můj sen byl odstěhovat se daleko za velkou louži, najít si manžela Američana a žít svůj americký sen 😀 Vůbec to není klišé 🙂
Dnes mi už stačí myšlenka tam vycestovat a projet celou severní část. Zastavit se na pár dnů v Los Angeles a vyfotit si chodník slávy, projet pod mostem Golden Gate, podívat se na Grand Canyon, navštívit prérie a ta malá zapadlá městečka, co známe jenom z filmů, zůstat na pár dnů v Nashvillu a určitě zajít do muzea Johnnyho Cashe, kterého úplně nejvíc miluji, zahrát si ruletu v Las Vegas a zajít na šou Davida Copperfielda, navštívit Disneyland, zatančit si Hula hula na Hawai, podívat se na sídlo prezidentů, projít se po pláži v Hamptonu a zakončit to vyhlídkou z Empire.
2. Napsat knížku
Ano, tohle byl můj sen odmala. Vždy jsem hrozně ráda psala a dokud jsem se tomu věnovala, byla jsem dobrá. V šuplíku se mi povalovaly stohy povídek, měla jsem popsané sešity, přispívala jsem na literární servery a milovala pocit, když mi pero klouzalo po papíře (lepší než datlování do klávesnice). Nicméně čas nějak plynul a můj koníček šel do ústraní. Nepsala jsem 10 let, než jsem si založila blog! A pomalu, ale jistě se rozepisuji, moc mi to pomáhá a pevně věřím, že časem se dostanu zpátky do kolejí a prostě něco světoborného vyplodím 🙂 Jo a nečekejte žádného průvodce životem, já jsem spíš fantasy typ 🙂 Takže u mě vede Harry Potter, Pán Prstenů a podobně 😀
3. Být v něčem vyjímečná
Vždy jsem chtěla umět něco, co nikdo jiný ne. Být vyjímečná a uznávaná a vědět, že jsem jednička. Zní to moc povrchně? Nemyslím. Každý ambiciózní člověk chce být nejlepší v tom, co dělá. Akorát musí přijít na to, v čem je nejlepší!
A tady je můj kámen úrazu. Já totiž nevím. Nevím, zda je něco, co by mě pohtilo natolik, že bych v tom dokázala být nadprůměrně dobrá. Když už mě něco baví, je hromada jiných lidí, kteří mi přijdou stokrát lepší a já si vedle nich přijdu tak nějak… Zbytečná. A taky je hromada věcí, které bych musela dělat od malička, abych v nich vynikala a to už jsem jaksi prošvihla (třeba krasobruslení 😀 ).
4. Otevřít si knihkupectví s kavárnou
Takový malý sen jedné holky 🙂 Nemůžu si pomoct, ale kombinace kafe, zákusku a dobré knížky, zní v mých uších jako úplné nebe. Představte si, že vejdete do útulně zařízeného krámku, kde jsou uprostřed místnosti stolky s pohodlnými křesílky, tu a tam gauč a vy si můžete prostě z regálu vybrat jakoukoliv knížku, zavrtat se do pohovky a v klidu se začíst. Když vám bude chladno, přetáhnete si přes sebe huňatou teplou deku. Přijde k vám usměvavá servírka a vy si objednáte výborné kafe z nabídky, nebo domácí šípkový čaj a k tomu nejlepší domácí zákusek- třeba hruškový tart zalitý slaným karamelem.
No není to báječná představa?
5. Plavat s delfíny
Nevím proč, delfíni mě vždycky přitahovali a kdykoliv jsme byli u moře, doufala jsem, že je zahlédnu jak vyskakují nad hladinu. Dokonce i v oblastech, kde nežili 🙂 Až taková byla moje touha. A pořád je, hrozně ráda bych se s nimi pomazlila. Viděli jste snad roztomilejší zvíře?
Bohužel doteď jsem nebyla v zemi, kde se podobné atrakce nabízejí. A brzy se tam ani nepodívám, ale snad někdy? 🙂
6. Cestovat
Oh ano. To byl můj sen vždycky. Trochu to souvisí i s bodem č. 1 a č. 5 🙂 Nicméně jsem chtěla šetřit a každýho půl roku někam aspoň na chvilku vycestovat. A proč se mi to nepovedlo? Za prvé neumím šetřit! A to absolutně vůbec, vůbec. Když mám přístup k penězům, tak jsem jak utržená z řetězu :-/ A za druhé, vždy bylo něco důležitějšího. Práce. Vztahy. Oblečení (booože, jak malicherné!). Prostě vše, z čeho máte třeba radost v daný moment, ale nezůstane žádný zážitek, krásná vzpomínka, která by mi eventuelně mohla zpříjemňovat stáří.
7. Vystudovat
To je takový kontroverzní bod. Na jednu stranu bych chtěla, na druhou mi přijde, že vlak už dávno ujel. Na vysokou školu si myslím už od gymplu. První 3 roky jsem to fakt zkoušela, pak jsem chvíli studovala soukromou, která mě prostě nebavila a pak jsem to vzdala. Protože dálkově jsem na to neměla, když jsem už 100% pracovala. Nedokázala jsem v pátek přijít vyčerpaná z práce a letět ještě do školy a pak tam sedět celou sobotu. O přípravě na zkoušky ani nemluvím.
Po střední jsem si vybrala obory, které jsou snad nejvíc zaplněné, takže konkurence byla obrovská. A samozřejmě se teď všude dělají testy všeobecného přehledu, inteligenční a já nevím jaké a prostě to nedopadlo. Ani psychologie a ani žurnalistika. Před 2 lety jsem to zkoušela ještě jednou. Znovu psychologii a tentokrát i angličtinu. A co se nestalo? Psychologie mi utekla o bod a na angličtinu bych se i dostala, bohužel se mi v přihlášce překliklo dálkové studium na prezenční. Tak jsem si po tomto pokusu řekla, že mi zjevně VŠ není souzena a dál se tím nezabývám. Nebo snažím se. Bohužel se mi to vždycky zpětně vrátí, když se mamka zklamaně zmíní, že nemá vystudovanou dceru :-/
Určitě by se těch bodů našlo více, ale tohle je takový základ. Některé sny mám od dětství, jiné se objevily s léty. Nicméně ani jeden z nich není splněný. A můžu si za to alespoň částečně i sama. Pevně věřím, že časem mi snad další nesplněné sny nepřibydou, ale právě ubyde z těch aktuálních.
Pojďme si všichni plnit sny, ať jsou jakkoliv přitažené za vlasy 🙂
Žádné komentáře